Lirin už byla na nohou, stála u Orilova lůžka a smutně se na něj dívala. V sobě sice ještě měla tunu znecitlivujících léků, ale jinak už vypadala docela dobře, ačkoliv fyzicky zdravá ještě úplně nebyla. Na sobě momentálně měla modrozelené nemocniční roucho s krátkým rukávem, a tak jí bylo vidět na rukou pozůstatky prozatím nedokonale vyléčených popálenin. To se ale mělo časem napravit. Pro takovéto jednodušší zákroky měla nyní pod svým nemocničním rouchem k tělu připojený mobilní replibior. Ten měl tak velikostně do stran 4 cm x 12 cm a na výšku nějakých 4,5 cm. Udržení replibioru na místě i jeho případný pohyb po těle zajišťoval širší pás, který se dokázal podle potřeby utahovat a rozvolňovat do maximální délky asi 2 m. Stačilo tak dát takovýto replibior poblíž místa problému a replibior se tam sám přichytil. Pomocí řady malých, motorizovaných kuliček na vnitřní straně pásu se pak samotný pás s replibiorem dokázal pohybovat tak, aby bez cizí pomoci dokázal postupně vyléčit celou poškozenou oblast. Jediné, kdy bylo potřeba replibioru v jeho úkolu pomoci, bylo, když se například měl přemístit z trupu na ruku.

„Lirin, máš vyjednanou propustku k Mokirovi,“ oznámil jí Draine, který právě přišel do pokoje.

„Skvěle, alespoň nám bude moct konečně vysvětlit, co se stalo s lodí,“ řekla Lirin bojovně, ale přitom jen tak tak udržela slzu při pohledu na ležícího Orila. Oba tedy vyrazili z nemocničního pokoje a za okamžik došli k uzavřenému, prosklenému mostu, spojujícímu nemocnici s hangáry ve výšce šesti pater nad zemí, kdy po pravé straně šlo snadno poznat centrálu OSP.

Uvnitř hangárů si pak našli Mokirovu dílnu, zaklepali a Mokir jim řekl, aby vstoupili. Uvnitř na ně ale čekala naprostá tma narušená pouze svítícími holografickými komponenty, které se různě hýbaly uprostřed místnosti.

Z toho, co hologram osvítil, šlo spatřit, že Mokir seděl v jakémsi kulatém zvířecím pelíšku a v pravé pacce přitom držel jakési ovládání. Když si oči trochu přivykly, šlo si poté povšimnout i toho, že se podél všech zdí táhl jeden nepřerušovaný stůl s mnoha součástkami, které se teď ve světle hologramu blyštily.

„Takže, co jsi nám chtěl říct?“ zeptala se Lirin.

„Hned vám to povím, jen zavřete dveře,“ řekl Mokir. Draine tedy zavřel dveře a Mokir začal:

„Takže důvod, proč jste nemohli střílet a tak dále, může vycházet z příkazu, který je přímo v jádru operačního systému lodi. Jedná se o příkaz, že lodě vyrobené tím M-em na sebe nesmí střílet… Zřejmě to někdo zjistil a použil to proti vám. Nějak dokázali, že je Vega poznala jako lodě série T.“ Poté jim všem promítl klíčový úsek kódu.

„Počkat, počkat, počkat, co dělá příkaz od M-a v našich lodích?“ zeptala se přísně Lirin.

„No, v rámci meziplanetárního rozvoje obchodu nám Vegy vyrábí firma Mars Interplanetary Constructions, MIC. Zřejmě si s těmi loděmi ale moc práce nedávají, když stále používají prvky z bývalého MSS. Ostatně, série Vega prapůvodně vycházela přímo z modelu T3. Vega byla jen její šikovnější sestra, která měla sérii T nahradit. Pravda, dnešní Vegy jsou už sice úplně jiné, ale zřejmě v sobě ještě mají pozůstatky ze starých verzí softwaru původních Veg,“ vysvětlil Mokir.

„Takže OSP používá technologie bývalého nepřítele?“ zeptal se Draine.

„Ano, zdá se, že ano. Asi to všechny strany stálo míň, než vyvíjet něco podobného úplně od začátku,“ zhodnotil Mokir.

„Dobře, a jak ty lodě, co jsme chytali, mohly napodobit lodě, co vyráběl M, že zmátly náš počítač?“ zajímala se Lirin.

„To už vážně nevím, nebyl jsem tam…“ na to Mokir.

„Byly dlouhé, delší než ty naše, a měly křídla…“ začala snaživě popisovat Lirin.

„To je hezké, Lirin, ale stejně se nedá podle toho poznat, kdo je vyrobil,“ řekl jí Mokir.

Tu ale Draine navázal: „No, to jsem asi ve zprávě dost dobře nezdůraznil. Totiž oni na nás sice útočili, ale štíty to nijak nepocítily. Nedokázali nám nic udělat, stejně jako my jim.“

Naše střely a jejich střely nebyly prostě vzájemně účinné. Jejich nejsilnější výstřel splynul jen tak se štítem! Takže asi museli mít minimálně stejně nataktované zbraně, jako my štíty. A ty bys mohl vědět, kdo jiný ještě vyrábí lodě se stejným základním taktováním. Od toho bychom se mohli odrazit.“

„Sakra,“ vyšlo pomalu z Mokira a hned dodal: „To, to je hodně zvláštní, ale… mmm, ne, neznám nikoho jiného, kdo by používal stejnou výchozí frekvenci. Ovšem, a to je to horší, je to další věc, co MIC převzalo od MSS.“

„Ne,“ zhrozila se Lirin a hned začala vymýšlet: „Takže někdo asi má teď přístup k M-ově technice a datům. Pokud to přímo není on sám, co se nám tu celou dobu někde schovával! Chápu to správně?!“

Mokir ale na to: „No, byl bych zdrženlivý. Ta barva a znak... To na něj vůbec nevypadá, ale jo, někdo mohl něco od něj objevit a začít to používat. Asi vás teď čeká zjistit, kolik toho má, co umí a co má v plánu.“

„Dobře, chápu. A teď co ta pojistka? Pokud to tak je, budeme pořád bez zbraní. Dokážeš s tím něco udělat?“ zeptala se Lirin a Mokir jí ihned odpověděl:

„Neboj, to už je hotové. Všem Vegám přijde update, který tu pojistku odstraní... S tím už si starosti dělat nemusíte, ale pokud se fakt ukáže, že to je M-ova technika, tak bych začal být hodně opatrný. Brzo by to mohlo začít být hodně zlé. Však nebýt té nehody v roce 40 u Georusu, byl by tu M pořád s námi a možná by nám teď i velel, jestli chceme být pesimisti. Pravdou ale zůstává, že si dokázal vytvořit technologický náskok, kterému postupně nikdo nedokázal konkurovat, a že jeho nástroje byly hodně efektivní. Společenství planet navíc v současnosti řadu technologií kvůli bezpečnosti reguluje a dobře víte, že Michal na nějaké regulace a zákazy úplně kašlal. Takže ať už je to kdokoliv, i když bude mít starou M-ovu techniku, bude mít výhodu, že s ní bude moct dělat všechno, co jen jde.“

„Musíme letět na Mars a zjistit víc. Jestli třeba nezaznamenali nějaký únik informací, nebo se někdo nepokusil něco ukrást, nějakou technologii nebo konstrukční plány,“ řekla rozhodně a se zápalem Lirin.

„Ale Lirin, nebuď blázen, tebe tam Ogdirad nepošle,“ klidnil ji Draine, a jak se za chvíli ukázalo, měl pravdu. Velitel Ogdirad odmítl Lirinin návrh se slovy:

„Lirin, teď jste se vrátila z mise s tyčí v břiše a jeden člen vaší posádky... kdoví, jak to s ním dopadne. Vždyť i vy sama máte ještě mobilní replibior. Už jen kvůli Orilovi vám bylo od Anivrad předepsané měsíční placené volno a já s tím souhlasil…“

Ogdiradovi mohlo být, podle vzhledu, tak 55. Byl při těle. Pod jeho krémovou košilí se stojáčkem se mu docela znatelně rýsovalo vystupující břicho, ale nebylo to zase nic monstrózního. Jeho plnou a vlídnou tvář pak zdobily jako led stříbrno-namodralé vousy pod nosem a na bradě. Stejné barvy byly i jeho pomalu řídnoucí vlasy na hlavě. Celkově tak působil dojmem přísného, ale pečujícího rodiče, který dával celé této organizaci otcovský řád. Nebránil se vyjednávání a kompromisu, ale snažil se, aby to tak nevypadalo.

„Ani ne dva čapry a už budu mít všechny popáleniny vyléčené. Než doletím na Mars, budu úplně v pořádku. Dostáváte stále to nadměrné množství nahlášených incidentů?“ řekla neodbytně Lirin.

„Nebojte, už to skončilo, a asi se po tom, co jste je nachytali při evakuaci, nic moc se dlouho nestane. Budou se nějakou dobu skrývat, než zase něco podniknou. Radím Vám, zajeďte si teďka třeba, já nevím, ke Kalfrandům, je tam teď moc hezky. Je to skvělé místo na to vypnout a užívat si. Měla byste zkrátka zvolnit a pořádně se uzdravit, a to po všech stránkách. Anivrad ve svém posledním posudku přímo píše, v případě, že to s Orilem dopadne špatně, tak si je téměř jistá, že tím budete... abych tak se vší úctou řekl, významněji zasa...“ přerušil Ogdirada hovor od Berindra. Ogdirad zvedl dlaň na Lirin s Drainem, ať vydrží, a hovor přijal:

„Veliteli, zaznamenali jsme poměrně silný vývoj energie, který vycházel ze Země. Vše naznačuje, že šlo o použití nějaké zakázané technologie. Pravděpodobně Gorínium. Je to tomu nejblíž. Tentokrát to ale není to nějaký záblesk nebo exploze, ten jev trval přes celou hodinu. Je to něco nového,“ oznámil Berindr.

„Mají vlastní lidi. Nemůžou si to pořešit sami?“ zeptal se Ogdirad.

„Problém je v tom, že nás Země o ničem podobném neinformovala, i když je to její povinnost. Kontaktoval jsem je a o ničem neví. Objevily to naše dálkové senzory, které mají zpoždění několik hodin. Zřejmě někdo ty jejich vypnul nebo poškodil. Někdo se na Zemi pokouší něco skrýt, a vzhledem k okolnostem okolo FC-506...“ vysvětloval Berindr, kterého už ale stihl Ogdirad přerušit:

„Chápu.“

Ogdirad se významně podíval na Lirin. „Co mám s Vámi dělat. Po takovéhle zprávě bych vás tu stejně neudržel. Je-li to vaše velké přání, můžete letět jako dozor s jednotkou J15. Ale jen jako dozor, upozorňuji vás! Může to být skutečně nebezpečné a vy nejste teď v nejlepší formě. Když vám Patrik řekne, zůstanete klidně celou dobu v lodi. Bude to teď na chvíli váš nadřízený. Prohlédnete si, co se na Zemi děje, a pro jistotu i jejich celou sluneční soustavu, kdyby někdo někde skrýval nějakou loď. Třeba to nic nebude. Dám Patrikovi do plánu i výslech na Marsu v MIC cestou zpátky. Budete se moct ptát. Tím ale moje vstřícnost končí, letíte tam jen díky tomu, že už budete v době příletu fyzicky zdravá. Až se ale vrátíte na Jaspitus, nastoupíte hned na placené volno. Fyzické zdraví není všechno. Tím jsem skončil. Tak to teď bude a nic jiného nepřipadá v úvahu,“ oznámil jí rozhodně Ogdirad.

„Děkuji moc,“ poděkovala srdečně Lirin a o chvíli později už stála v hangáru s takovou červeno-černou cihličkou morfikália v ruce. To už se k ní zleva blížila tříčlenná jednotka oblečená v černých bojových oblecích, stejných, jaké před nedávnem měla na sobě i ona. Naproti tomu Lirin tu před nimi stála pořád jen v nemocničním oblečení. Každému bylo na pohled jasné, že tu je něco špatně.

„Nezdá se mi to jako nejlepší nápad, Lirin. Jen se na sebe podívej, měla bys odpočívat. Tvoje jediné štěstí je, že tě má velitel v oblibě,“ řekl jí ustaraný Patrik z prostředního obleku.

„Nebudu ti překážet, Patriku, přeji si jen vidět, až zatknete ty, co za to všechno můžou. Než tam dorazíme, budu už kompletně zdravá,“ odpověděla Lirin.

„Kdoví jestli…“ poznamenal tiše Patrik, neboť i on dostal před cestou k přečtení posudek od Anivrad.

„Dobrá, ale musíš pochopit, že teď jsi jen turista…“ zdůraznil jí starostlivě Patrik.

„Ano, já to chápu velmi dobře, Patriku. Hlavně už leťme,“ odpověděla mu Lirin. Pohled na Lirin v nemocničním oblečení, kterou měli vzít s sebou na potenciálně nebezpečnou misi, na Patrika nepůsobil zrovna uklidňujícím dojmem. Byl přesvědčen, že pokud skutečně najdou pachatele, Lirin se do toho určitě zapojí.